Po Savkovi přejmenovali město !

Tomáš Savka se narodil v Horním Slavkově, kterému se po jeho účasti v prvním ročníku Super Star začalo s nadsázkou říkat Horní Savkov. Soutěžil s číslem 3614 a nakonec se umístil na čtvrtém místě. Od začátku působil dojmem slušného chlapce s dobrým vychováním, hudebním sluchem a hlasem – co si budeme namlouvat – někde v lepším průměru. Nejvíce se Tomášovi líbilo ve swingu, ale nepohrdl ani písněmi Robbieho Williamse a tak si také na krátkou dobu vysloužil pověst „českého Robbieho“.

Opravdovým vyznavačům Robbieho musely Tomášovy snahy o jeho napodobení přijít trapné, nebo alespoň směšné. Vždyť před nimi stál ještě donedávna absolutně neznámý mladík odněkud ze západních Čech, snažil se ze sebe vydolovat to nejlepší a tvářil se – mírně řečeno – dost ambiciózně a sebevědomě. Právě Tomášovo sebevědomí mi vždy přišlo dosti zarážející. Jaký k němu měl důvod? Je nezpochybnitelný fakt, že zpíval rozhodně lépe než Standa Dolínek, který si na porotu i diváky vymyslel, nutno přiznat, šikovný trik – naučil se zazpívat bolestivou a krásnou písničku „Killing Me Softly“ a tou nás všechny dostal (nebo chcete-li, jemně zavraždil). Pomyslnou odměnou za tento nedůstojný podvod celého národa, který, když Standu konečně slyšel zpívat jinou skladbu, pochopil zradu, byla snad Dolínkova reklamní kampaň k dětské nahrávací soupravě s mikrofonem. Až příliš pozdě si uvědomil, jak se ztrapnil.

Tomáš bral od začátku svůj úkol úplně z jiného konce. Chtěl se někam posunout, něco dokázat , a možná – bohužel pro něj – tuto svoji touhu neuměl dost dobře skrýt. Jeho přítomnost má pro mě jedno velké plus – Tomáš totiž doopravdy zpíval. Bůh mu sice nenahrnul do krku zlato lopatou jako Martině Balogové, nýbrž ho tam nasypal kávovou lžičkou – ale i s tím málem se dá dále pracovat. A to si Tomáš moc dobře uvědomuje. Jeho zpěv si se záležitostmi srdce (ne lásky, ale citu k opravdovému umění a touze po vyjádření skutečně hlubokých a cenných věcí) jaksi nedokážu spojit (a snad je to v Tomášův prospěch a jen můj problém), jeho dosavadní tvorba mi rovněž nikterak blízká není, ale upřít se mu nedá jistá řemeslná zručnost. Nebo alespoň – touha jí dosáhnout.

Debutové album nazvané „Já si tě stejně najdu“ obsahuje 12 skladeb. Vyšlo 15.11.2004 a už na křtu (jak se Tomáš hrdě chlubí na svých stránkách) bylo „zlaté“, 4.12. pak dokonce „platinové“. Texty jeho písní z dílny skupiny autorů mi přijdou jako z éry přeslazených boybandů á la Lunetic, dívčího deníčku nebo choromyslné hlavy některého z příslušníků „Hvězdné pěchoty“. Cituji text třetího songu s názvem „Kde jsi ty?“: „Někdy člověk řekne něco, co vůbec nechtěl říct… Někdy člověk řekne málo, když měl říct víc… Tak proč nejde vrátit čas nazpět… Proč mi jde hlavou těch pár vět… Prosím tě nastokrát… Odpusť mi mám tě rád… Musíme teď se dát… Na cestu jen svou…V podobném duchu se nese většina písní. Z řady vybočuje Tomášova legendární „We Are The Champions“ a pak česká verze hitu „Fuck It“. Musím se ale přiznat, že jsem od Tomáše ani nic moc jiného nečekala. Asi navždy pro mě zůstane tím vzorným klukem odvedle, co radši vsází na jistotu, pohybuje se v klidných, ozkoušených vodách a „ikonám“ našeho showbussinessu se prostě klaní.

Pomyslnou díru v trhu se mu ale nejspíš daří zaplnit, v roce 2004 se v anketě Český slavík umístil na 9. místě s počtem 9394 bodů. Před ním se z chlapeckých Super Star umístil už jen Sámer Issa na 6. místě s 15921 body. Snad ani nemusím připomínat, že tato anketa ale soutěží ve zpěvu nebo snahou o poselství či vyzdvižení kvality snad ani nikdy nebyla.

Tomáš se ale nevěnuje jen svým deskám. Účinkoval v muzikálech Miss Saigon a Bídníci. Taky se rozhodl dále studovat – a to na konzervatoři Jaroslava Ježka a jak píše ve vzkazu svým fanouškům, je jednou z jeho letošních priorit právě dokončení prvního ročníku této školy. Má už vlastní kapelu – se spolužáky z konzervatoře a jelikož má údajně rád swing, podnikl v loňském roce rovněž swingové turné s Big Bandem Felixe Slováčka.

Druhé sólové album s příznačným názvem „Neslibuju modrý z nebe“ vydal Tomáš 3.10.2005. Chtělo by se vykřiknout: to jsme si všimli, Tome a dodat, že modré z nebe poslech jeho alba rovněž nepřináší. Album obsahuje 11 skladeb a myslím, že ocitování textu jedné z písní (Mě to nebaví z dílny Zdeňka Bartáka a Marka Liberta) mluví opět za vše: „Pohledy krásnejch žen, nejednu já z nich měl. Mě už to nebaví. Šperky a levnej smích, pod kůží vžitej hřích, mě už to nebaví, prostě nebaví.“ Tupé, tupé, tupé.

Tomáš Savka představuje klasický střední proud, snaží se nikoho neurazit, dokonce si i najde své obdivovatele (spíše tedy obdivovatelky), ale řekněte upřímně – věděli jste, že vydal další album? A máte jednu z jeho nahrávek doma ? Alespoň vypálenou? Není nakonec právě Tomášova snaha neurazit dokonale urážející? 

Leave a Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *